Nejprve jsem na základě kapající vody z kličky za deště odhalil netěsnost předního střešního vikýře. Při jeho výměně jsem zjistil, že za zenitem je už i ten druhý, ten tedy následoval vcelku vzápětí. Na chvíli se zdálo, že loužičky v autě ustaly, nicméně šlo spíš asi jen o placebo efekt a nebo se prostě reálně jen zmenšily a stíhaly lépe vysychat.
Po jistém čase se však nepříjemná pravda ukázala. Do auta zkrátka teklo a vikýřema, již novýma, to nebylo. Částečně jsem to řešil zakrýváním auta plachtou, což bylo dost nepraktické a zároveň to neřešilo mokrou matraci a věci v šatní skříňce při průjezdu větším deštěm. Zatékání se pocitově stále zhoršovalo, takže už auto prakticky nestíhalo vysychat a bylo v něm takový sklepní vlhký zatuchlý a zaplesnivělý klima. K tomu se přidalo totální prorezivění okapničky nad šoupačkami, kdy za deště nebo tajícího sněhu člověku tekl čůrek ze střechy přímo na kebuli, a pohár trpělivosti zkrátka přetekl. Nebo spíš miska naštvanosti na vahách převážila misku nechutě, lenory a strachu do toho sáhnout.
Donucen okolnostmi jsem se tedy chcá nechcá začal zabývat, co s tím. Na interfernetech jsem našel haldu hrůzostrašných obrázků, což začalo zase vcelku převažovat tu druhou misku vah, ale už zkrátka bylo rozhodnuto, tak jsem na to začal připravovat fouse, autoklempíře v penzi, a brášku, automechanika, co po fousovi podědil noru v jižních čechách, odkud jsem se do Brna naplavil.
Vzhledem k tomu, že mě s tím neodkázali do věčných lovišť, jsem zavrhl variantu jít somrovat jinam a začal jsem plánovat výlet do jč s návratem "po svých".
Jak už to tak bývá, rozsekla to jistá náhoda, kdy jsem dost narychlo potřeboval do jč, přičemž rodinka měla jiný program. Tak jsem skočil do Žoldy, blejsknul mu poslední hrdinské foto s jádrem v zádech, odstavil ho u rodičů na zahradě, zařídil si důvody cesty a vyrazil vlakem pro rodinku do Pardubic a následně dom.
Sice se říká Fordem tam a vlakem zpátky, no já to hold měl busem tam a vlakem zpátky. Ale zase jsem z Budějc do Prahy chytil chloubu Plzeňského strojírenství "třistaosmdesátku", která je vlastně taky dost smutnej příběh, tak jsem alespoň mohl potěšit oko a doma zamachrovat na mladýho ajzboňáka.
- 20240423_202945.jpg (173.94 KiB) Zobrazeno 1790 x
- 20240329_102807.jpg (341.44 KiB) Zobrazeno 1790 x
- 20240329_103058.jpg (290.72 KiB) Zobrazeno 1790 x
.
+ se fakt hodí odšroubovat sedáky ze zadní lavice a vyhodit přední sedačky. Zadní sedák hlavně proto, aby se nepodupal a všechno proto, aby se do toho nenadrobila skelná vata (Au au au 
), ktrerou je to v originále izolované.