Dovolenou nám letos tak nějak rozhodl junior. Začátkem května jsme byli letecky číhnout ve Varšavě a nějak se tam v tom shlédnul a na léto tedy trval na Polsku. Já krom té Varšavy, Zakopaného a cesty z Dukly do Těšína přes Wieliczku, Krakow a Osvětim v Polsku vlastně taky nikdy nebyl a tak jsem neprotestoval. Osobně mě totiž ta Varšava též vcelku mile oslovila.
Vyrazili jsme v pondělí 7. srpna směr Krakov. Bohužel jsme si zapomněli kempingovej stolek v Brně, tak jsme se ještě z krasu "vraceli" a jeli přes Brno. Tam jsme se samozřejmě ve všední den trochu zasekali a tak to bylo tak akorát za ten den dojet do Krakova. Už z map jsem měl předem vyčíhnutý místo na kemping - Plażu Bagry. Tu mohu vřele doporučit. Parkoviště zdarma, veřejné záchodky, pěkné místo a relativně kousek na konečnou šaliny.
Protože nám ale moc nepřálo počasí, z koupačky nic nebylo a druhý den jsem raději naplánoval prohlídku solného doli v Bochnii. Bochniu jsem zvolil proto, že ve Wieliczce jsem již byl a byla na můj vkus trochu moc komerční. Reference na Bochniu byly v tomto směru lepší, což mohu nyní už i já potvrdit. Navíc se v Bochnii narozdíl od Wieliczky i skutečně fárá a jede vláčkem. Jednak Bochnia není z Krakova úplně blízko, pak prohlídka trvá přes 4 hodiny a k tomu se v podzemí mamině trochu navalilo, zabili jsme tím tedy celej den s tím, že jsme se vrátili zpět do Krakova na nějakou louku za městem a tam prozevlili večer a přespali. Byla to taková klasika, přijedeme na úplně prázdnou louku, nikde ani noha. Jen se roztelíme, najednou všude kopec lidí, venčiči psů, décek, joggeři, prostě tak půlka Krakova. Nicméně byli jsme natolik zdevastovaní, že jsme je ignorovali.
Třetí den (středa) jsme z louky přejeli zpět k bagrům, původně na parkoviště P+R na konečné šaliny, nakonec jsme ale chytli zdarmafleka těsně před P+R závorou. Šalinou jsme dojeli do centra, procourali to tam a spokojeni se zase šalinou vrátlili. Při odpoledni jsme se ještě odpíchli směr Toruń.
Ve středu jsme to dotáhli k prýglu Zalew Sulejowski na řece Pilici. Jelikož byla už tma jak v pytli a dámy si již lehce stěžovaly na absenci tělové hyeny, zapíchli jsme to v autokepu Łoś. Kemp moc pěknej, dokonce i toho losa z papundeklu tam měli. Počasí se sice vybralo, ale voda v prýglu byla zelenější než okurkovej salát. Koupačka proto zatím stále neproběhla. Zato sprchy v kempu byly luxusní, takže hyena se pořešila dostatečně.
Když byl junior malej prcek a trávili jsme dny po nádražích a vlacích, všici mi říkali, že to tak mají všechny malý děcka a že až povyroste, tak ho vláčky přejdou. No kecali. Přešlo ho kulový. Ve Varšavě jsme v květnu zmákli železniční muzeum PKP a toto muzeum má západně od Varšavy v Sochaczewě pobočku, kde jsou úzkokolejné (waskotorowe) exponáty. Další cíl byl tedy jasný - Sochaczew muzeum.
Do večera jsme ještě přejeli do Toruńe, kde jsme ještě dali noční prohlídku a přespali. Město nás natolik učarovalo, že jsme v něm zbyli až do brzkého odpoledne. Za mě osobně asi nejhezčí město, co jsem v Polsku viděl.
Pokračování příště...
A tady nejaký fotky:

Nabaleno, můžeme vyrazit (bohužel přes Brno ): Lehká pracovní zastávka v Žukově: Parkoviště na Plażi Bagry:

Šoupací okýnko si dámy tuze pochvalují: Solný důl Bochnia: Zrejmě jediná kaple na světě, skrz kterou jezdí vlak:

Louka za Krakovem, zprvu zdála se prázdná býti: Krakov:

Šulina máme v Brně většího než v Krakově : Pánská ložnice: A dámská:

V kempu Łoś: Prýgl Zalew Sulejowski: Sochaczew muzeum waskotorowe:

A pro elekrikáře krásná Siemenska:

Toruń:

Hezky pěkně!
Moc nechybělo a taky jsme letos vyrazili do Polska. Těsně před Let's Bug Together zasáhly Slovinsko velké deště, povodně, sesuvy půdy a tak ho zrušili. Nu a tak bez plánu to chvíli vypadalo na výlet do Polska. Všichni si to chválí a Vy nejste výjimkou. Vypadá to vskutku dobře...

Pic, Merlin.

Zdarec Merline,
že zrovna ty neznáš Polsko mě překvapuje. Čekal bych, že když jsi takto od čáry, budeš to tam znát jak svý boty. Každopídně já Polsko vždy dost ignoroval, protože jsem nejvíc procestoval na motorce, a veškeré pokusy o Polsko skončily naštvaností z maskarálních kolon a nekonečných vesnic. Po tom letošním výletu mám zkušenost, že Polsko se vylepšuje severovýchodním směrem, takže příhraniční oblasti s náma a Slovačí stojí tak asi nejvíc za pendrek z celýho Polska. Každopádně drožkou se ty kolony dají přežít snáz než na té mašině a jak se prokoušeš trochu dál, je to tam moc fajn. Lidi příjemní, ceny přívětivý, dnes už dost dálnic zdarma a perfektně vybavených, hajzlíky na každým větším parkovišti ve městech, města krásně opravený a udržovaný... Celkově bych řekl, že chytli dech jak sviňa. Nejspíš se na ně časem budeme dívat zezadu, jak nám ujedou. Tady u nás je to fajn, ale proti nim je to takový nějaký zastydlý. Bylo by to asi na delší diskusi.
No a abych tu jen tak prázdně neplkal tak trochu popojedem.
Z Toruńe jsme se vydali dále na sever směrem k Elbínku, kde jsem měl zálusk na lanovku na Elbíneckém plavebním kanálu. Dojeli jsme tam v pozdním odpoledni a na první dobrou se zdálo, že už dojezdili a v akci to už neuvidíme. Nicméně i tak to vypadalo velmi zajímavě a stálo by to za návštěvu. Po přibližně půlhodině oblézání a zkoumání, s loděma jak když se roztrhl pytel a jezdilo to sem a tam jako divý. No zážitek z toho vidět to v chodu úplně neskutečnej. To, že jsem na to vejral já bylo očekávatelný. To že mladej, když tam byly koleje, také. Ale to, že na to vejraly jak blbý obě naše dámy, to jsem úplně nečekal. Kdyby se tam někdo chystal, přidám radu, že je u spodní části kanálu takovej útulnej free kemp. My přijeli z vrchu normálním ofiko příjezdem na označené parkoviště, navíc jsme měli plány dojet ještě večer k Baltu, tak jsme ho vůbec nevyužili. Vypadal ale velmi útulně.
Večer jsme pak od kanálu přejeli ještě na západní břeh Wisły a zapíchli to v kempu Stogi u stejnojmenné pláže v Gdańsku. Plaża Stogi je zároveň konečnou zastávkou šaliny, takže se odtud lze pohodlně dostat i do centra města. Zůstali jsme tedy přes 2 noci, pokoupali se v Baltu a prohlídli centrum Gdańsku. Město jako takové se nám hodně líbilo, co tu však bylo horší než v Krakově či Toruńi byly ty masy lidí. Nevím, zda je to tak normálně nebo to bylo způsobeno právě probíhajícími slavnostmi, ale bylo to na náš vkus už trochu moc.
Z Gdaňska jsme pokračovali na Sopoty, které jsme opět hlavně kvůli masám lidí vzali tak trochu "z rychlíku". Na vstupenky na molo byla taková fronta, že jsme to rovnou vzdali a šli se na něj raději podívat zespodu. Beztak to je zajímavější, když je vidět ta dřevěná konstrukce. Zespodu jsme dokonce zjistili, že molo není tak úplně dřevěné, ale je v něm nacpáno už i poměrně dost oceli. Hold pokrok nezastavíš.
A protože na Sopotech nás to neoslovilo, tak jsme pokračovali zase dál. V zásadě celou cestu z Gdańska jsem rozmýšlel, zda pokračovat podél pobřeží na západ, a nebo to ve Władyslawowu ohnout na Hel.
Nakonec jsme se již před Puckem zapíchli do kolony a když jsme se došourali do Wladyslawowa a viděl jsem, že kolona z kruháče pokračuje jak do Chłapowa tak do Helu, bylo vcelku jasno. Vystát si takovou kolonu kvůli tomu, abych Hel nezkusil, to by mě štvalo nejspíš dodnes. No nakonec ta část kolony před odbočením byla úplný piánko proti tomu, co jsme absolvovali potom. Celou tu několikahodinovou kolonu jsem si jen říkal, co asi bude na konci. Děsil jsem se toho, že když všechny ty auta dojedou do Helu, tak se tam snad ani nevejdou a nebudeme mít ani kde zaparkovat, natož zakempit. Takže nervózní jsem byl jak panna. Naštěstí Žolda fungoval na jedničku s hvězdičkou, pravidleně cca v minutových intervalech na 5-10 vteřin na jedničku pouštěl ventilátor a teplota se držela lehce nad prostředkem.
Žádný černý scénář se nekonal, v Kuźnici zmizela najednou halda aut a v Jastarnii zmizeli úplně všichni a do Helu jsme jeli už úplně sami. Pouze jak je tam už většina cesty snížená rychlost na 50km/h, a cizinci jsou asi jediní, kdo tam rychlosti dodržuje, nás asi v půli cesty pár aut dojelo zezadu. A samo taky na zákazu posléze předjelo, bo to byli Poláci . V Helu jsme to zapíchli v kempu Sielski Hel. Kemp byl sice plnej, ale kempmajster nám tam i přesto nabídl nějaké místo navíc. Moc se nám nezamlouvalo, dost to smrdělo konfliktem s již ubytovanými okolo, tak jsme si vzali čas na rozmyšlenou. Když jsme šli asi po 5 minutách říct šéfovi, že to teda vezmeme, místo bylo už prodané po telefonu . Chvíli jsme ještě zevlili u recepce a diskutovali co dál, když do toho šéf přišel, že tam něco ještě přeparkovali a má pro nás novej flek. Tak jsem rychle nakoukl, bylo to sice hrbatý, ale ne nehratelný, tak jsme si plácli. No kemp to byl sice skromnější, ale na skvělým místě a snad v ještě skvělejším prostředí. A Hel? Jedním slovem úžasnej. Neskutečně nás to tam okouzlilo a hned jsme se shodli, že na tom místě nejsme naposledy. Malebný městečko s přístavem, pobřežní promenádou, hromadou bývalých vojenských obkektů a nekonečnou pláží s bílým jemným písečkem a nádherně čistou vodou. Suverénně nejčistější pláž a voda ze všech míst, kde jsme v Polsku byli. A hlavně na pláži bylo fakt minimum lidí.
No a abych vás neunudil k smrti nekonečným textem, tak pokračování si dáme zase někdy příště a raději opět přilepím nějaký fotky.

Elbínecký plavební kanál: