2022 - Potulka z Gazarky do Le Mans
Napsal: pát 05. srp 2022 16:41:48
Přátelé a kamarádi!
Letos jsem se na letní potulku klepal už od předloňskýho roku. Čínskej brouček nám do toho dvakrát hodil vidle a tak až letos se konečně uskutečnilo dlouho slibované Le Mans Classic 2020. Ale to bychom předbíhali. Nejdříve se tam musíme dostat.
Tak jednoho červnovýho pátku jsme naskákali do busa a nejdříve vyrazili na Slovensko. Do Francie se přeci nejlíp jezdí přes Slovensko, to dá rozum. Na desátý ročník Gazárky jsme dorazili jak jinak než stylově. Hned při snaze o propletení se mezi borovicemi jsme o schovaný schůdek stačili rozříznout 3000km novou gumu. No, začali jsme dobře. A tak chvíli řešíme co. Jet domů pro starý letňáky, pokoušet se sehnat na místě... nakonec to za nás řeší Kuba, nachází úplně ty samý céčkový gumy ve Vsetíně. A tak je rozhodnuto, v neděli se přesuneme do Vsetína, v pondělí vyřešíme defekt a se zpožděním jednoho dne vyrazíme již tím správným směrem.
Co napsat ke Gazárce? Tak snad, že kdo ještě nebyl, měl by na tento již tradiční slovenskej sraz vyrazit. Super lidi, příjemný prostředí a vždy nějaká taškařice v podobě spanilky, orientačního závodu nebo prostě výletu po okolí.
Ale je tu neděle, poslední zamávání a místo kurzu na Rakousko nabíráme směr do Čech. Navečer se neplánovaně zveme za kámošema do Zlína a oslavujeme s nimi 700let od první písemné zmínky a o městu Zlín. Pondělní dopoledne se nese v duchu poctivýho pneumatikářskýho řemesla a už je Modrej zas na všech čtyřech a jako bonus dostal rovnou novou pneu i na rezervu. Loučíme se s ochotnými pneuservisáky a bez otálení vyrážíme na cestu. Moc nezastavujeme a tak se zdržíme akorát tak na kávu, krátký ošplouchnutí v rybníku a procházkou po zámeckým parku ve Veselí nad Moravou. Vzhledem k vybavenosti busa (rozuměj: klimatizace se šteluje otevřením či zavřením oken) a naší nejmladší souputnici se rozhodujeme ujet co nejvíce ráno a večer. Přes poledne se pak ideálně ztratit někde do stínu. Letos totiž jedeme ve třech a společnost nám dělá naše roční štěně Kauri, velikostně tak akorát na zadní lavici do busa.
Jedeme dokud vidíme na cestu a po večeři ve společnosti rakouský T3 stejný barvy jako Modrej pokračujeme až na dohled od Linze, kde u Dunaje trávíme noc. Ráno v rámci rozcvičky vyběhneme na ostroh nad řekou, zaboříme pomyslně prst někam do západního obzoru a spěcháme k busovi ať se kola točí. Kilometry přibývají a přibývají a někdy k půlnoci jsme kousek od Strasbourgu.
Nu a tak jsme zas po letech ve Francii. Ranní procházka s Kauri, obhlídneme místní samoty a vyrážíme. Mixujeme placený úseky s neplacenými okreskami, občas si trochu zajedeme a pomalu si zvykáme na francouzskou ležérní pohodu ve značení směrů a silnic. Bude nás to teď chvíli provázet, tak se rozčilujeme jen tak středně. Kilometry ubíhají a kromě večeře, bramboráků, usmažených v těsný blízkosti hřbitova se nic zvláštního neděje. Cílem je tentokráte Montargis a tak vyhlížíme Bar U Dvou přátel jak si vysnil jeden z hrdinů filmu "Drž hubu", Quentin z Montargis. Kempujeme na parkovišti vedle fotbalovýho hřiště z místního okresního přeboru. Chlapíci asi rokovali a tak v době kdy přijíždíme jsou ještě v šatnách. Při odjezdu za námi zajdou, že budou zavírat bránu. Nakonec se domlouváme, že zamknou a my ráno překrosíme mez na silnici, která je o pár metrů nad úrovní parkoviště.
Přes noc trochu zapršelo, tak jsem ráno trochu na trní, ale Modrej nás v tom nenechal a s decentním hrábnutím se vyhoupl na silnici. Dnes už to je jen finálních 200 kilometrů než na 4 dny zakotvíme v kempu hned u Virage Porsche, jedné z mnoha známých zatáček okruhu La Sarthe, kde se od roku 1923 jezdí Velká cena vytrvalosti 24 hodin Le Mans, jak se tento podnik oficiálně jmenuje.
Pokračování si dáme vzápětí, Merlin & Julča & Kauri.
Letos jsem se na letní potulku klepal už od předloňskýho roku. Čínskej brouček nám do toho dvakrát hodil vidle a tak až letos se konečně uskutečnilo dlouho slibované Le Mans Classic 2020. Ale to bychom předbíhali. Nejdříve se tam musíme dostat.
Tak jednoho červnovýho pátku jsme naskákali do busa a nejdříve vyrazili na Slovensko. Do Francie se přeci nejlíp jezdí přes Slovensko, to dá rozum. Na desátý ročník Gazárky jsme dorazili jak jinak než stylově. Hned při snaze o propletení se mezi borovicemi jsme o schovaný schůdek stačili rozříznout 3000km novou gumu. No, začali jsme dobře. A tak chvíli řešíme co. Jet domů pro starý letňáky, pokoušet se sehnat na místě... nakonec to za nás řeší Kuba, nachází úplně ty samý céčkový gumy ve Vsetíně. A tak je rozhodnuto, v neděli se přesuneme do Vsetína, v pondělí vyřešíme defekt a se zpožděním jednoho dne vyrazíme již tím správným směrem.
Co napsat ke Gazárce? Tak snad, že kdo ještě nebyl, měl by na tento již tradiční slovenskej sraz vyrazit. Super lidi, příjemný prostředí a vždy nějaká taškařice v podobě spanilky, orientačního závodu nebo prostě výletu po okolí.
Ale je tu neděle, poslední zamávání a místo kurzu na Rakousko nabíráme směr do Čech. Navečer se neplánovaně zveme za kámošema do Zlína a oslavujeme s nimi 700let od první písemné zmínky a o městu Zlín. Pondělní dopoledne se nese v duchu poctivýho pneumatikářskýho řemesla a už je Modrej zas na všech čtyřech a jako bonus dostal rovnou novou pneu i na rezervu. Loučíme se s ochotnými pneuservisáky a bez otálení vyrážíme na cestu. Moc nezastavujeme a tak se zdržíme akorát tak na kávu, krátký ošplouchnutí v rybníku a procházkou po zámeckým parku ve Veselí nad Moravou. Vzhledem k vybavenosti busa (rozuměj: klimatizace se šteluje otevřením či zavřením oken) a naší nejmladší souputnici se rozhodujeme ujet co nejvíce ráno a večer. Přes poledne se pak ideálně ztratit někde do stínu. Letos totiž jedeme ve třech a společnost nám dělá naše roční štěně Kauri, velikostně tak akorát na zadní lavici do busa.
Jedeme dokud vidíme na cestu a po večeři ve společnosti rakouský T3 stejný barvy jako Modrej pokračujeme až na dohled od Linze, kde u Dunaje trávíme noc. Ráno v rámci rozcvičky vyběhneme na ostroh nad řekou, zaboříme pomyslně prst někam do západního obzoru a spěcháme k busovi ať se kola točí. Kilometry přibývají a přibývají a někdy k půlnoci jsme kousek od Strasbourgu.
Nu a tak jsme zas po letech ve Francii. Ranní procházka s Kauri, obhlídneme místní samoty a vyrážíme. Mixujeme placený úseky s neplacenými okreskami, občas si trochu zajedeme a pomalu si zvykáme na francouzskou ležérní pohodu ve značení směrů a silnic. Bude nás to teď chvíli provázet, tak se rozčilujeme jen tak středně. Kilometry ubíhají a kromě večeře, bramboráků, usmažených v těsný blízkosti hřbitova se nic zvláštního neděje. Cílem je tentokráte Montargis a tak vyhlížíme Bar U Dvou přátel jak si vysnil jeden z hrdinů filmu "Drž hubu", Quentin z Montargis. Kempujeme na parkovišti vedle fotbalovýho hřiště z místního okresního přeboru. Chlapíci asi rokovali a tak v době kdy přijíždíme jsou ještě v šatnách. Při odjezdu za námi zajdou, že budou zavírat bránu. Nakonec se domlouváme, že zamknou a my ráno překrosíme mez na silnici, která je o pár metrů nad úrovní parkoviště.
Přes noc trochu zapršelo, tak jsem ráno trochu na trní, ale Modrej nás v tom nenechal a s decentním hrábnutím se vyhoupl na silnici. Dnes už to je jen finálních 200 kilometrů než na 4 dny zakotvíme v kempu hned u Virage Porsche, jedné z mnoha známých zatáček okruhu La Sarthe, kde se od roku 1923 jezdí Velká cena vytrvalosti 24 hodin Le Mans, jak se tento podnik oficiálně jmenuje.
Pokračování si dáme vzápětí, Merlin & Julča & Kauri.