Ahoj Bando!
Je to k nevíře, ale zas jsem si dal na čas. No, nedá se nic dělat, zkrátka pojďte se s námi vrátit ještě na skok do září.
A nezačnem ničím jiným, než tradiční taškařicí interně nazývanou: "Víno." S příchodem září jsme už netrpělivě, jako každým rokem, očekávali finální rozhodnutí vinařskejch špiček, kdy zazní krleš a tisíce sběračů se vrhnou s nůžkama, kyblíkama a bednama do řádků vinné révy v místech, kde už po staletí vzniká specifický víno, tak moc, specifický, že dalo označení mimo jiné třeba i prašanu v Kanadě, a tak dobrýmu, že si ho piloti F1 lejou rovnou za krk. A ono krleš mělo letos zaznít 9. září. Pro jistotu s jednodenní rezervou na případný nenadálý situace a trochu odpočinku, skáčeme do Modrýho už v pátek 6týho. Jízda přes Německo se tradičně vleče tak jak se vlíct může při cestovní devadesátce, ale jsme vytrvalci a tak jsou přibližně tři odpoledne sobotního času, když vypínáme motor na osvědčeným tábořišti na břehu řeky Marny, na dohled od zdánlivě nekonečných řádků v okolí města Epernay.
Chvilka pohody u vody ale brzy končí a tak se přesouváme blíže těm našim vinicím a zaklekáváme. A takhle vlastně až na dvě jednodenní přestávky dalších 11 dní den co den uháníme mezi keříky, ktéré nám zřídkakdy sahají výš jako do výšky pasu. No však co, to spíš koukněte na pár obrázků, kterak jsme se potloukali tou krásnou, lehce zvlněnou krajinou.

...a pokračování...

...a pokračování je hnedle tu:

Neuběhne totiž ani tejden a už zas vyrážíme na cestu. A kam? Přeci na Podzimní Podmitrovw...
Je to tak, v pátek odpoledne to všechno napakujem a přes Hradec upalujeme vstříc víkendu strávenýmu na tom magickým místě pod hradem Mitrovem. Trochu nám to trvá a tak po nás už dojíždí jen Honza s T2kou z Balkánu... na to, že jedem jen z Jánek, tak bychom to měli trochu do příště vylepšit, když nás málem zajede borec, kterej to měl 800 kilometrů. Chvíli se ještě potloukáme u Speedyho partičky než jdem zalehnout k zaslouženýmu spánku.
Kdo jste na Podmirovwě byl, víte, že to tam žije od rána a tak pomalu vylejzáme, vaříme si snídani a už se potloukáme mezi busy, dětský závody se nás netýkají, tak aspoň očumujeme jak světem jezdí "Aviatici," kteří tradičně táboří na hřišti místní víceúčelové ledové plochy.. Tu se zastavíme, tu prohodíme pár vět a tak den uteče ani se člověk nenaděje. Večer u ohně pak trochu "zakotlíkařit" a je tu neděle. Dohnat nějaký obrázky a už taky pomalu vyrážíme směrem k domovu. No a než se člověk naděje je večer, ale stačí zavřít oči a jsme zpátky mezi busy tam v tom pěkným úzkým oudolí...


...přestávka...

...konec přestávky...


...a tak jsme rádi zavítali a už teď se těšíme na další pokračování, tentokráte v jarním termínu.

Ať to vrčí, Merlin a Julča.