Se mnou se to mělo nějak takto. Psala se léta páně 1991 a mě bylo necelých 8 let. Část prázdnin jsem tehdy trávil na rodinném statku u strýce a tety. Krom třicítky Zetora mě tam bráchanec naučil jezdit na dvacítce fichtlu. Tím jsem byl v zásadě polapen. Od té doby jsem využil jakoukolov možnost se na něčem svézt. Ať už to bylo půjčené dobrovolně, nebo bezvědomě
Cca L.P. 1995 děda odkoupil fichtla Jawa 20 a Babettu 207 ze zrušené autoškoly. Šlo o taková torza, ze kterých si již nějakou dobu postupně lidé půjčovali náhradní díly, takže jsme to nejprve museli dát dohromady. Nicméně jsme konečně měli k dispozici alespoň 2 stroje, tak jsme mohli s bráškou řádně začít objevovat okolí.
Postupně člověk proháněl kde co a ani si to už po těch letech dost dobře všechno nepamatuju.
L.P. 1999 mě kluci ze školy vytáhli do autoškoly a udělali jsme si řidičáky na fichtla. Tou dobou jsme už proháněli větší kubatury, ale to oficiální ježdění po silnici mělo též něco do sebe, takže zase přišel ke slovu dědův fichtl. Nebylo to ale ono, takže hned rok poté jsem autoškolu navštívil znovu a udělal si řidičák "na velkou".
S tím jsem vytáhl ze stodoly rodinnou ČZ 175 477.1, kterou, byť nepojízdnou, ale téměř kompletní, skladuji dodnes.
Tou dobou jsem ale už byl na intru v Písku a na jih čech jsem se dostával jen na víkendy. Motocyklová kariéra tedy slušně skomírala, a dalším pokračováním mého vzdělávání do Brna v podstatě zcela zanikla. Zbyl mi jen ten řidičák a nepojízdná ČZ 477, tou dobou ještě psaná na mého strýce, prvomajitele od 13. listopadu 1969.
Osud však se mnou měl jiné plány a tak mi počátkem roku 2008 můj tehdejší šéf sdělil svou touhu pořídit si řidičák a motocykl za účelem cestování s dovětkem "ty máš s motorkama zkušenosti, kupme nějaký levný motorky a pojeďme někam spolu".
Jak řekl, tak se stalo. Nějaký levný motorky = Yuki (Qingqi) Cross, kam = Albánie. Sama Alboška tou dobou by dala na román, cesta na motocyglu na druhý. Rozepisovat se o tom tedy nebudu. Nicméně bylo to takové WOW, že jsem byl polapen a ztracen. Hned napřesrok jsme si naplánovali Ukrajinu, pak Bosnu a Hercegovinu, Rumunsko...
Ač to na těch malých lehkých a jednoduchých potvorách bylo děsně fajn, tak nás postupně začal limitovat jejich akční rádius.
V roce 2013 jsme tedy s tou dobou již exšéfem a "jen" kamarádem změnili stroje. No a od té doby mám Dakarku. Volba první "křestní" cesty padla opět na mé asi nejoblíbenější Rumunsko. Od té doby máme za sebou najetých pár desítek milionů milimetrů a ještě mnohem víc mikrometrů, a protože se máme rádi, občas se spolu i trošku poválíme
. I po těch letech mě pořád baví, akorát toho času na ní mnoho nemám. Nicméně jsem jí slíbil, že jestli se to někdy zlepší, vezmu ji do toho soujmenného města v Senegalu.
No a to nejdůležitější nakonec. Láska k motocestování mě částečne přivedla i k T3. Ta sice byla na přetřesu už dříve, ale nebyly na to finance a časem to vlezlo do ztracena, častečně i kvůli přechodu z padáčkaření na motocestování. Nicméně s příchodem potomstva začal ten motocygl být lehce komplikovaný, neb je s potomstvem dosti nekompatibilní. A dvě věci prostě žerou dvojí čas. Začala mi tedy v makovici hlodat myšlenka jak to spojit, až jsem začal shánět sajdu. To však nebyl oříšek jednoduchý, až jsem slevil natolik, že to může být i auto, nejlépe nějaký veteránek nebo alespoň něco trochu výjimečného. To postupně vykrystalizovalo v Mazdu RX-8. Tam mi jedna krásná utekla, druhá přišla moc drahá a třetí, od kamaráda, mi přišla trochu pelech (sorry Kolouchu). No a do toho nakupování RX8 mi nějak vítr přivál pod nos T3. A tehdy se našly hned dva kousky, co mě oslovily. Takže jsem sbalil nasušený love na Mazdici a koupil Žoldu.
No a aby to nebyl příspěvek jak tejden bez neděle, tak tady nějaké to foto.
Nebožka Kukina
- 2010_08_13_15_37_45.JPG (246.68 KiB) Zobrazeno 1435 x
- 2008_08_10_17_14_12.JPG (345.41 KiB) Zobrazeno 1435 x
- 2008_08_12_10_47_55.JPG (318.96 KiB) Zobrazeno 1435 x
