„Když jsem řekl, že to spravím, tak to taky spravím! A nemusíš mi to každej půlrok připomínat!“
Už je tomu patnáct let co jsem pořídil ty sedačky. Už tehdy byly loketní opěrky prasklé. Asi je to
relativně častý problém. A když už tedy šiju to nové čalounění, tak jsem si řekl, že asi nastal ten správný čas...
Kromě prasklé destičky byl problém s prasklým vodícím čepem:
Ten jsme před lety už opravovali, ale bylo to dost zfušované (aby ne, bylo to narychlo...). Takže znovu a pořádně. Nemaje soustruh, zadal jsem to odborníkovi. Zde nový čep již na místě:
Myslel jsem, že je to obyč blátoocel, ale je to kalené. Ten pružný kolík uprostřed funguje jako doraz pro nastavování opěrky. V druhé opěrce jsem nahradil prasklé dřevo, pak už jen poskládat a ušít potahy:
Navléknout na korpusy a zkopletovat:
A nainstalovat:
Doporučení na závěr: neztraťte si ten kolík, co drží loketku na opěradle a rovnou utáhněte ty šrouby, co drží ten trn na opěradle. A pokud ten kolík ztratíte jako já, nedávejte tam šroub - závit potrhá polstrování v loketce. Raději pořiďte nový kolík - je to pružný kolík DIN 1481, 8x30.
Jo a ta modrá barva na sedáku za ten měsíc tak trochu zašla
V dalším kole to bude ušití polstrování na záda. To už ale nedám se současným strojním vybavením (stolový šicí stroj není dobrý na tak hlubokou kapsu, jako je potah na opěrák...)
Myslíte si, že jste chytřejší než předchozí generace? Před padesáti lety uváděla příručka k automobilu návod na seřízení ventilů. Ta současná varuje majitele vozu, aby nevypili obsah autobaterie...
.