Kousek od Tertre Rouge jsme si prohlídli hezkou soupravičku VW T1 & Formule Vee a pak už na opravdu poslední závod, Plateau 3, zamávat a zpátky do kempu. Tam jsme nečekaně poseděli s našimi britskými sousedy a nazítří vyrazili zas o kousek dál. Čtyři dny v Le Mans, to je jako byste si tak 24hodin pouštěli Le Mans od Steve McQueena furt dokola a jako přídavek si dali ještě Ford vs. Ferrari...


A pokračování příště. Ale už jsme v podstatě na cestě domů...

Ať to vrčí, Merlin & Julča & Kauri.

A tak to to dorazíme do zdárného konce... nebo ne?
Nu, z Le Mans jsme nabrali kurz Saint Malo. Když už jsem ty holky 4 dny mučil řevem motorů, tak by si zasloužily taky něco na oplátku, pojedeme k moři. Nejblíž je to právě do tohohle kdysi piratskýho městečka, na sklonku II. světový války komplet vyhořelýho a znovu obnovenýho. Je to asi necelých 200 kilometrů tak si s odjezdem dáváme na čas a v St. Malo jsme takřka se západem Slunce, ten si necháváme až na pláž pod hradbami.


Byť jsme teď byli stále mezi lidmi, je trochu znát, že fanoušci do starejch kár a rodinky na výletech jsou trochu jiná sorta lidí a cítíme se trochu nesví. Však proběhnem pár uliček, s Kauri budíme trochu rozruch, zvláště mezi arabsky vyhlížejícími jedinci a pádíme k Modrýmu hledat místo na přespání cestou po pobřeží La Manche směrem k Mt. Saint Michelle. Už za tmy vaříme večeři a ráno se nám odmění svěžím větrem od moře.


Kauri si už pomalu zvyká na slanou vodu, přesto to teda stejně žádná potápka nebude a tak po krátkým osvěžení valíme dál. Máme namířeno na sever. Přes Caen lehce lízneme Normandii a pokračujeme severovýchodně, tak nějak rovnou za nosem na Belgii a Německo.


Přespáváme ještě ve Francii, ale po ranním l´ecleiru s kávou v zapadlý vesničce dorážíme do Belgie a okolo Liege mažeme za kamarády směr Marburg, Německo. Po letech se setkáváme skoro na stejným místě. Jen už jsou ve svým domečku a okolo pobíhá malej Max, kterej se narodil chvíli po naší poslední návštěvě. Grilovačka, prohlídka bydlení a ráno zas na cestu.


Kazí se počasí a tak letíme s větrem o závod než přistaneme kousek od Halle. Tam jen ráno prohlídnout jedno auto, jestli ho náhodou nevememe s sebou pro Julči Taťku. Ale nakonec naší cestu dorazíme pouze v jednom povozu. A to už je úplnej závěr, horem přes Liberec až k nám do Žacléře.
Celková bilance, čtrnáct dní na cestě, 4400 km, až na počáteční defekt bez zádrhelu. Nejdražší nafta ve Francii, nejlevnější v Polsku, ale vesměs bez závratných rozdílů. Tak už nezbývá než se s Vámi taky někde v prachu cesty potkat.


Ať to vrčí, Merlin & Julča & Kauri.

Ty jo parádní trip. To by se mi taky líbilo takhle projet evropu. Ale nějak chybí odvaha. Představa že se bus někde vysere a budu čekat tejden na silnici než pro mě někdo dovalí s odtahem se mi moc nezamlouvá. Přecijen ne všechno zvládnu sám opravit někde na krajnici.
Takže radši budu dál brázdit naší krajinu. Vždyť to tu máme krásný a je tolik míst co jsme ještě neprošmejdili....

Ahoj Martine!
Děkujeme! Heele, stačí tomu busu věřit a on to zmákne. Moc si nepředstavovat, co se může vysypat a prostě jet. Taky je dost věcí, do kterých by se nerad pouštěl někde na krajnici, ale na druhou stranu, většinou ať se stane co se stane, vždycky Tě domů doveze, sice třeba třicítkou do kopce, ale doveze. Takhle jsem kdysi jel z Francie z vína na tři válce a dojel. A to se to vysypalo už cestou tam v Německu, tak to bylo nejdřív 300 kilometrů směrem od domova a pak teprve těch 1200 zpátky.
Ale máš recht, že i u nás je krásně a je stále co objevovat. To mi připomíná, jak jsme cestou podél Dunaje zastavili na večerní oddech. A z obytný dodávky na parkovišti vedle nás vylezl Rakušák na večerní cigárko. Kauri za nás prolomila ledy a tak jsme se dali do řeči. Dělá "z domu po internetu" a tak už je rok na cestě po Rakousku. Že je původem z Vídně a že vlastně fůru míst Rakouska, své země, ještě neviděl. Kopl do vrtule, nastěhoval se do svýho obytnýho Ducata a brázdí Rakousy nadivoko. A tak to máme i my. Řekne se Beskydy, a člověk si vybaví, že tam jednou byl, ale že by se to dalo považovat, že by to tam znal...? Ale to si nechávám tak jako na důchod, snad nějakej bude...

Ať to vrčí, Merlin.

Jo jo je tu kvanta míst co za to stojí. A hlavní bonus vidim že krom Brna tu nemáme jazykovou bariéru takže odpadá spousta problémů.

Jinak teda vysrat se mi auto 300km od baráku tak se otáčim a jedu domů. To bych neměl tak pevný nervy abych pokračoval další stovky kiláků do cíle a pak teprv dom.

No jo, vysypalo se to cestou na víno za prací, tak tam bylo potřeba dojet... a ne 300 od baráku, ale 900 a právě ještě 300 nás čekalo na místo sběru. Ale i jako wartburg to hezky cestu zvládlo...


Ať to vrčí, Merlin.